Narodila jsem se v Ostravě v roce 1977 a stejně jako má o dva roky starší sestra jsem se v pěti letech začala učit hrát na housle. Po základním cyklu hudební školy jsem vystudovala konzervatoř. Již během studií jsem objevila kouzlo hry v symfonickém orchestru a ani rostoucí problémy s bolestmi zad, ani objevující se panický pocit trémy na pódiu mi nezabránily v tom, abych usedla po úspěšném absolvování konkurzu v  orchestru Janáčkovy filharmonie Ostrava. Bohužel z panických stavů při hře v tichých a volných pasážích jsem si vypěstovala silný psychický blok, který jsem nedokázala sama bez pomoci zvládnout. Pomoc jsem hledala – ne, že ne. U psychologů, i mezi jinými metodami. Neúspěšně, bohužel. Jediným efektivním pomocníkem se ukázal alkohol. Dokázal uvolnit tělo i mysl. A tak se stalo, že jsem si začala nevědomky stavět pevnou základnu pro svou budoucí závislost. Koncertů, kdy jsem jeho podporu potřebovala, bylo mnoho, ráda jsem si užívala muzikantský život a navíc jsem zjistila, že alkohol pomáhá i při různých jiných příležitostech. A těch bylo taky mnoho. Když nebyly, nebylo těžké si je najít. Roky plynuly, množství a tolerance se zvyšovaly…až se mé tělo nenávratně překlonilo do stádia závislého na alkoholu. Z tohoto stavu vede už jen jediná cesta ven. Trvalá abstinence. Moje cesta, jak se ze sevření závislosti vymanit, byla dlouhá, můj boj s démonem alkoholem byl těžký. Ale zvládla jsem to! A o tom všem je zmíněná kniha Housle na moll. Dnes žiji na druhém konci republiky, začala jsem nový život. Pořád hraji na housle, v operním orchestru, našla jsem skvělého a podporujícího muže, který ve mně pomohl otevřít vztah a lásku k činnostem, které do té doby neměly ani šanci vykouknout na povrch. Ráda skládám mnohatisícové puzzle. Při úpravách bydlení se nebojím použít vrtačku, dokonce i flexu, ráda natírám, maluju. Pronikám do technického světa počítačových programů. To vše hlavně díky tomu, že mi manžel poradí, pomůže, podpoří mě a nechá dělat…i chyby. Psaní knihy mě oslovilo také, i když při vypisování se z těžkých životních chvil mi bylo hodně zle. Psaní jako takové se mi zalíbilo, takže tento titul nemusí zůstat jako jediný. Kdoví???